Sbalila jsem dětem bundy, zavřela za sebou dveře a došlo mi, že mě z vlastního domova nevyhnal cizí člověk, ale rodina mého manžela
Stála jsem na chodbě našeho bytu na Jižním Městě, moje oblečení leželo v igelitkách u botníku a tchýně na mě křičela, ať táhnu, když se mi u nich nelíbí. Dlouho jsem si namlouvala, že to kvůli dětem vydržím, že se manžel jednou postaví za mě, ale ten den se ve mně něco definitivně zlomilo. Když jsem pak odjela k rodičům, věděla jsem, že nerozbíjím rodinu jednou hádkou, jen už odmítám žít tam, kde pro mě nikdy nebylo místo.