Když jsem po porodu zůstala sama na všechno: manžel čekal, že se to „nějak udělá“, a já se doma v paneláku psychicky sesypala

Když jsem po porodu zůstala sama na všechno: manžel čekal, že se to „nějak udělá“, a já se doma v paneláku psychicky sesypala

Seděla jsem na zemi v předsíni mezi taškami z lékárny a dětského obchodu a brečela jsem vzteky i únavou, protože můj muž pořád opakoval, že se to nějak zvládne. Po návratu z porodnice se ukázalo, že na běžný život s miminkem jsem sama a že moje důvěra v něj jako v otce i partnera se začíná rozpadat. Nakonec musela přijet moje máma, aby nás doslova zastavila, posadila ke stolu a donutila mluvit o tom, co se mezi námi děje.

Držela jsem sestře ruku u porodu. Pak jsem se podívala do obličeje její dcery a zhroutil se mi celý život

Držela jsem sestře ruku u porodu. Pak jsem se podívala do obličeje její dcery a zhroutil se mi celý život

Stála jsem u porodu vlastní sestry a byla přesvědčená, že dělám tu nejdůležitější věc pro naši rodinu. Jenže pár minut po narození malé holčičky jsem v jejím obličeji uviděla něco, co jsem už nešla vytěsnit, a během jednoho dne jsem přišla o manžela, sestru i pocit bezpečí. Dodnes nevím, jestli se taková zrada dá vůbec odpustit, nebo se s ní člověk jen naučí nějak žít.