Když jsem se vrátila do našeho paneláku v Praze, cizí klíč už neotevřel moje vlastní dveře
Stála jsem na chodbě paneláku s taškou v ruce a nechápala, proč můj klíč najednou nepasuje do bezpečnostních dveří bytu, kde jsem vyrůstala. Během jednoho odpoledne jsem zjistila, že máma bez mého vědomí nastěhovala do bytu sestru, jejího manžela a malého syna, a pod povrchem toho všeho ležely dluhy, strach a nemoc, o kterých mi nikdo neřekl. Nakonec jsme si museli sednout ke stolu jako cizí lidi a sepsat pravidla, abychom si úplně nezničili rodinu.