Když jsem ve vlastním bytě přestala být jen někdo navíc: roky jsem ustupovala manželovi i jeho matce, až jsem jednoho dne zavřela dveře a řekla dost
Stála jsem v kuchyni s hrncem v ruce a poslouchala, jak moje tchyně znovu rozhoduje o mém domově, zatímco můj manžel mlčel, jako by to bylo úplně normální. Roky jsem ustupovala, kvůli klidu, kvůli dětem, kvůli tomu, abych nevypadala jako ta zlá, ale uvnitř jsem se pomalu ztrácela. Když jsem konečně začala nastavovat hranice, rozpadlo se ticho, na kterém naše rodina stála, a můj muž byl nucen poprvé si vybrat, koho vlastně v životě staví na první místo.