Prodala jsem náš dům, abych zachránila děti před dluhy. Teď sedím sama v paneláku a přemýšlím, jestli si vůbec někdo všiml, co jsem obětovala
Seděla jsem v tichém panelákovém bytě a dívala se na krabici s klíči od domu, který už mi nepatří. Prodala jsem ho, abych pomohla svému synovi a dceři s hypotékami a dluhy, ale místo vděku přišlo zvláštní ticho a samota. Nejvíc mě bolelo, že moje oběť se stala samozřejmostí, i když jeden slabý okamžik mého syna mi na chvíli připomněl, že pro své děti možná pořád něco znamenám.