Seděla jsem v kuchyni, koukala na prázdnou peněženku a pořád jsem nemohla uvěřit, že za tím stojí právě moje nejbližší kamarádka. Roky jsem jí platila nájem, nosila tašky s jídlem a obíhala úřady, když byla na dně, a když jsem spadla já, nechala mě padnout ještě níž. Dodnes ve mně bojuje vztek, stud i bolest a sama nevím, jestli se taková zrada dá někdy odpustit.