Stála jsem ve dveřích a dívala se na svého bratra, který se po dlouhé léčbě vrátil jako stín člověka, jenže naše rodina mu už dávno přestala věřit. Vzala jsem si ho k sobě, i když mi všichni říkali, že si koleduju o další zradu, a každý den jsem bojovala mezi soucitem, vztekem a strachem, že zase všechno rozkrade nebo spadne zpátky. Nakonec jsem pomohla dát dohromady jeho křehký vztah s mámou, ale sama jsem zůstala úplně vyždímaná a dodnes nevím, jestli to byla láska, nebo jen vina převlečená za obětavost.