Seděla jsem u kuchyňského stolu se spálenou utěrkou v ruce a poslouchala, jak se můj vlastní syn se snachou hádají kvůli tomu, že večeře nebyla hotová včas, i když jsem celý den běhala kolem jejich dětí a bytu. Dlouho jsem si namlouvala, že pomáhám z lásky a že rodina drží při sobě, ale postupně jsem zjistila, že ze mě udělali neplacenou pomocnici bez nároku na odpočinek, vlastní čas a obyčejný respekt. Když jsem pak jednoho večera odmítla další den vstát v šest, aby oni mohli zase všechno hodit na mě, prasklo to mezi námi tak, že už se nešlo tvářit, že je všechno v pořádku.