Stála jsem u branky domu, ve kterém jsem vyrostla, a dívala se, jak cizí lidé odnášejí krabice, zatímco se mi uvnitř všechno hroutilo. Celý život jsem žila s tím, že ten dům jednou zůstane v rodině, jenže máma se rozhodla jinak a já to vnímala jako zradu. Dodnes mezi námi visí ticho, výčitky a otázka, jestli měla právo zbořit něco, co pro mě znamenalo domov i kus identity.