Dodnes si pamatuju ten moment, kdy jsem stála v kuchyni s cizím hrnkem v ruce a došlo mi, že u nás doma už dávno nerozhoduju já. Myslela jsem si, že pomáháme rodině na pár týdnů, ale místo toho jsem měsíce vařila, uklízela a polykala vztek, zatímco můj muž dělal, že se nic neděje. Nejvíc mě nebolí to, co dělal jeho bratr, ale to, jak dlouho mě vlastní manžel nechal v tom všem samotnou.