Dodnes slyším ten okamžik, kdy můj syn v kuchyni položil úvěrovou smlouvu na stůl a se zlomeným hlasem řekl, že ten podpis není jeho. Několik let jsme kvůli cizímu dluhu škrtali každou korunu, hádali se doma a pomalu přicházeli o důvěru jeden v druhého, protože jsme netušili, že za tím stojí vlastní rodina. Teď řeším, jestli kvůli dětem udržet aspoň chladný formální kontakt s prarodiči, nebo už jednou provždy zavřít dveře, které oni sami rozkopli.