Stála jsem v bílých šatech na chodbě kulturního domu, když mi budoucí tchyně naposledy upravila závoj a řekla větu, po které se mi sevřel žaludek. Dlouhé měsíce jsem se snažila zapadnout do rodiny svého partnera, až jsem skoro přestala poznávat vlastní hlas, vlastní zvyky i to, co jsem kdysi chtěla. V den svatby jsem udělala něco, co půlka příbuzenstva dodnes považuje za ostudu, ale já vím, že kdybych tehdy neodešla, ztratila bych samu sebe úplně.