Byl jsem vždycky ten první, hvězda naší party, dokud jedna zimní noc nezkusila mou sílu a neodhalila pravdu o mně, přátelství i rodině. Následky se táhly jako stíny i do nejintimnějších koutů mého života. Když dnes pozoruji padající sníh, stále přemítám, jestli bych mohl něco změnit, nebo jestli bylo neštěstí nevyhnutelné.
Jmenuji se Lucie a nikdy nezapomenu na poslední pohled, který jsem si vyměnila se svým bratrem Petrem na břehu Labe. Ten den se obyčejná dětská hra změnila v tragédii, která navždy poznamenala naši rodinu. Touto zpovědí hledám smysl v bolesti a sdílím s vámi Petrova poslední slova, která mě stále pronásledují.
Moje matka mi na smrtelné posteli svěřila péči o mou postiženou sestru a slíbila mi za to rodinný dům. Místo vděku a lásky jsem se však dočkal jen chamtivosti, hádek a nakonec tragédie, která naši rodinu roztrhla. Teď, když jsem zůstal sám, si kladu otázku, jestli ten dům vůbec stál za to všechno utrpení.
