Stála jsem v kuchyni s rozbitým rtem a poprvé jsem si přiznala, že když zůstanu, jednou mě manžel zničí úplně. Moje máma mě prosila, ať vydržím kvůli rodině a ostudě před lidmi, ale já už neměla sílu dál hrát, že je všechno v pořádku. Nakonec mi pomohla sestra a moje nejbližší kamarádka, a já odešla sama, s prázdnýma rukama a s pocitem viny, který mě dodnes budí ze spaní.
Stála jsem v sálu plném lidí, s rukou na břiše, když mi můj manžel šeptem vyhrožoval a o pár vteřin později mě napadl přímo před jeho obchodními partnery. Dlouhé měsíce jsem doma žila v tichém strachu, zatímco on navenek hrál roli dokonalého muže, kterému všichni tleskali. Ten večer se všechno rozpadlo a já jsem poprvé musela rozhodnout, jestli budu dál mlčet, nebo začnu nový život kvůli sobě a svému dítěti.
Deset let dokonalosti, tichého obětování a snažení se být ideální manželkou, aby v domě nebyl žádný chaos. Jenže zatímco byl dům sterilně čistý, Elenora v něm pomalu mizela. Když přišla krize a ona potřebovala oporu, dostala jen pohřdání a označení za otravnou. Do 어느 momentu lze vydržet lhostejnost člověka, kterého milujete, než v sobě něco definitivně praskne?
