Když moje tchyně nechala mého nemocného muže na dně a dál milovala jen jeho bratra, pochopila jsem, že naše děti už před touhle bolestí musím ochránit
Nikdy nezapomenu na den, kdy můj muž ležel zesláblý po vyšetřeních a jeho vlastní máma jen mávla rukou, že z toho zase dělá moc velké drama. Tehdy jsem v sobě poprvé cítila vztek tak silný, až se mi třásly ruce, protože jsem viděla, že nejde o jednu krutou větu, ale o celý život odmítání, který si nese od dětství. Nakonec jsem musela přijmout bolestivé rozhodnutí omezit kontakt, protože jsem nechtěla, aby naše děti jednou seděly stejně tiše a stejně zraněně jako jejich táta.