Seděla jsem v kuchyni s teploměrem v ruce, bolela mě záda a v hlavě mi hučelo, když mi došlo, že už několik měsíců žiju cizí život místo svého. Snažila jsem se pomáhat dceři, jak jen to šlo, protože sama bojovala s prací, termíny a strachem, že o všechno přijde, ale mezitím jsem se úplně ztratila. Když jsem to na ni jednou vykřičela, mezi námi nastalo ticho, které bolelo víc než všechna únava dohromady, a teprve potom jsme si konečně řekly pravdu.