Léta jsem mlčela o tom, jak jsme tajně nosili jídlo sousedce z paneláku. Dnes si pořád kladu otázku, jestli jsme jí tím opravdu pomohli
Dodnes si pamatuju ten stud, ticho na chodbě a igelitky, které jsme nosili ke dveřím sousedky, aby to nikdo neviděl. Jako dítě jsem nechápala, proč se dobro musí schovávat, ale rodiče se báli řečí, posměchu a toho, že by ji v domě definitivně odepsali. Po letech se k tomu vracím a přemýšlím, jestli naše tajná pomoc byla lidskost, nebo jen strach převlečený za slušnost.