Od prvního dne s Michalem jsem cítila, že jeho matka je všude. Každé ráno mě budil její telefonát, každé rozhodnutí v našem vztahu bylo pod jejím drobnohledem. Musela jsem si položit otázku, jestli mám sílu bojovat za vlastní štěstí, nebo se vzdát.
Ve chvíli, kdy jsem vstoupila do kavárny na pražské Náplavce, jsem tušila, že se něco změní. Zamilovala jsem se ve třiašedesáti, ale místo radosti jsem čelila posměchu a studu v očích svých dětí. Toto je můj boj za právo na štěstí navzdory rodinným předsudkům a bolesti.
Jmenuji se Zofie a nikdy bych nevěřila, že pár slov dokáže rozvrátit celý život. Pomluvy, které o nás rozšířila teta, nás s manželem téměř připravily o rodinu i důvěru v lidi. Přesto jsme se rozhodli bojovat za pravdu a za to, co jsme společně vybudovali.
Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že kvůli lásce ztratím tolik lidí kolem sebe. Můj vztah se Zuzanou byl od začátku trnem v oku mé rodině i přátelům, ale já jsem se rozhodl bojovat za nás oba. Dnes, když se dívám na naši dceru Lenku, vím, že to stálo za to – ale někdy se ptám, proč je pro tolik lidí těžké přijmout štěstí druhých.
