Seděl jsem v kanceláři v Praze a dělal, že neslyším, jak se mi pod hlasem vlastního otce láme dech. Dlouho jsem se schovával za práci, hypotéku a únavu, zatímco on v malém městě pomalu přestával zvládat věci, které dřív bral samozřejmě. Až když ztratil peněženku a ocitl se úplně bezradný, došlo mi, jak krutě špatně jsem měl nastavené priority.