Stála jsem v kuchyni s hrnkem vystydlé kávy v ruce, když mi bývalá tchyně bez mrknutí oka oznámila, že dům vlastně patří jejímu synovi a že já jsem tu jen na milost. Po letech, kdy jsem sama táhla hypotéku, syna i celý rozpadlý život, soud rozhodl tak, že dům zůstane napůl mně a napůl muži, který zmizel a nechal nás být. Teď s jeho matkou žijeme pod jednou střechou, každá na své polovině, a já mám pocit, že nejhorší války se nevedou venku, ale doma za zavřenými dveřmi.