Od smrti mého manžela uplynuly dva roky a já se stále snažím najít rovnováhu mezi smutkem, mateřstvím a tlakem své tchyně. Každý den bojuji s pocitem viny, když pomyslím na nový začátek, protože ona mi neustále připomíná, že bych měla zůstat věrná jeho památce. Je to boj mezi tím, co chci já, a tím, co ode mě očekává rodina mého zesnulého muže.
Ten den, kdy se narodila moje dcera Karolína, jsem přišla o svého muže, Tomáše. Musela jsem čelit nejen nesnesitelné bolesti, ale i odsudkům Tomášovy rodiny a prázdnotě, kterou po sobě zanechal. Dodnes si kladu otázku, jak člověk přežije takový zlom v životě.
Nikdy bych nevěřila, že budu stát před vlastními dcerami a říkat jim, že už s nimi nemůžu dál žít. Po smrti manžela jsem se snažila být silná, ale život mě donutil udělat rozhodnutí, které mi trhá srdce. Možná mě odsoudíte, ale někdy je mateřská láska i o bolesti.
