Nikdy jsem si nemyslela, že budu s dvěma dětmi stát na chodníku vedle pytlů s oblečením a snažit se nedat na sobě nic znát. Když můj manžel odešel, přestal platit nájem a nechal mě v tom samotnou, přestala jsem věřit úplně všem. Nakonec mě ale podrželi sousedé z našeho domu a díky nim jsme se krok po kroku dostali z nejhoršího.
Seděla jsem na studené chodbě soudu a v ruce drtila složku s papíry, když jsem pochopila, že po letech manželství nemám skoro nic. Myslela jsem si, že jsem jen důvěřivá žena, která dělala praktická rozhodnutí pro rodinu, ale postupně jsem zjistila, že mě manžel připravil o majetek i jistotu. Dnes žiju se synem skromně, ale poprvé v životě vím, že to, co máme, je opravdu naše.
Nikdy jsem si nemyslela, že budu stát na balkoně paneláku v Brně, v náručí jedno dítě, druhé křičí v postýlce a třetí právě usíná, a budu se ptát sama sebe, jak tohle všechno zvládnu. V jednom roce jsem se stala mámou tří dětí, každé přišlo na svět v jiném měsíci, a zůstala jsem na všechno úplně sama. V této zpovědi popisuji, jaké to je být samoživitelkou v Česku, čelit odsouzení rodiny i nedostatku podpory, a jak jsem v sobě našla sílu, o které jsem neměla tušení.
Začínám svůj příběh v okamžiku, kdy jsem seděla na podlaze v kuchyni, v ruce poslední stokorunu a v hlavě tisíc otázek, jak uživím svého syna. Prošla jsem si ponižováním na úřadech, odsuzováním sousedů i vlastní rodiny, ale nikdy jsem se nevzdala. Dnes stojím na pódiu jako podnikatelka a motivátorka a vím, že i když cesta byla trnitá, stálo to za to.
Jmenuji se Tereza a jako samoživitelka v Brně jsem byla jen krůček od toho, abych přišla o všechno kvůli podvodu s koupí bytu. V okamžiku, kdy jsem měla poslat všechny své úspory, moje dcera Klára svým strachem a intuicí odhalila pravdu, kterou jsem já nechtěla vidět. Tento příběh je o boji za domov, důvěře ve vlastní děti a o tom, jak nás láska může zachránit před nejhoršími rozhodnutími.
