Dodnes si pamatuju ten pocit, když jsem jako holka stála na chodbě paneláku a poprvé si opravdu všimla, že za jedněmi dveřmi někdo žije úplně jiný život než my. Moji rodiče pomáhali sousedce potají, nosili jí nákupy i peníze, ale doma se o tom mluvilo jen šeptem, jako by sama nouze byla něco ostudného. Po letech pořád přemýšlím, jestli jejich opatrnost byla moudrá, nebo jestli jsme tím mlčením nepřidali další tíhu někomu, kdo už sotva stál na nohou.