Seděla jsem v onkologické čekárně s výsledky v ruce a v tu chvíli jsem ještě netušila, že ten nejhorší nádor doma teprve praskne. Místo opory jsem přišla o manžela, jistotu i domov a zůstala sama s dětmi, léčbou a papíry, které mě málem semlely. Nakonec mě ale podrželi cizí lidé, a když se můj muž po čase vrátil s prosíkem, už jsem věděla, že některé dveře se zavírají navždy.
Celý život pomáhali všem kolem, ale když přišla nejtěžší nemoc a boj o život, sourozenci najednou zmizeli. Je možné, že vlastní rodina vás zradí v momentě, kdy vás nejvíc potřebujete, a dobrotu jen zneužije?
Nikdy nezapomenu na ten den, kdy mi lékař oznámil diagnózu rakoviny. Myslela jsem, že nic horšího už mě nemůže potkat, dokud jsem nezjistila, že mě manžel podvádí. V tom chaosu jsem musela najít sílu bojovat nejen s nemocí, ale i s bolestí ze zrady a znovu objevit samu sebe.
Nikdy jsem nebyl věřící, ale když mi lékař oznámil, že moje žena Jana má rakovinu, zhroutil se mi svět. V zoufalství jsem začal prosit Boha, i když jsem se tomu celý život vysmíval. Dnes vím, že víra a naděje dokážou člověka podržet i v těch nejtemnějších chvílích.
