Když mi tchyně lezla do bytu, do dětí i do manželství, došlo mi během jedné oslavy, že takhle už žít nebudu
Stála jsem v kuchyni s nožem v ruce a dívala se, jak moje tchyně bez ptaní přerovnává skříňky, jako by ten byt patřil jí. Roky jsem dusila vztek, protože můj manžel přede mnou sklopil oči pokaždé, když šlo o jeho matku, a nechal mě v tom samotnou. Až jedna rodinná oslava všechno roztrhla tak nahlas, že už nešlo dělat, že se nic neděje.