Stála jsem v kuchyni s rukama ledovýma vzteky a studem, když mě moje vlastní babička obvinila, že jsem jí vzala peníze z obálky schované ve skříni. Několik měsíců jsem doma žila jako cizí člověk, protože část rodiny věřila jí a ne mně, a já pomalu přestávala věřit sama sobě, že se to někdy spraví. Teprve když lékař na poliklinice vyslovil podezření na začínající demenci a ztracené peníze se našly na absurdním místě, začali jsme s tátou řešit, co všechno v nás to obvinění rozbilo.