Pamatuju si ten okamžik, kdy jsem stála u dveří našeho nového bytu a pochopila, že jsme si z Prahy nepřivezli jen krabice, ale i celý chaos vztahů. Chtěla jsem být vděčná, protože rodina nás měla ráda a chtěla nás vídat, jenže jejich neohlášené návštěvy mi pomalu braly domov i manželství. Nakonec jsem musela udělat něco, z čeho mi bylo fyzicky špatně: říct nahlas, že i rodina musí respektovat cizí práh, i když je náš.