Jmenuji se Lucie a nikdy nezapomenu na noc, kdy mě policie zastavila bezdůvodně. Všechny mé znalosti o svých právech se v tu chvíli staly zbraní, ale zároveň přítěží. Tento příběh je o boji za lidskou důstojnost, strachu i odvaze nechat zaznít svůj hlas.
Nikdy nezapomenu na tu noc, kdy mi v jednu ráno volala tchyně a já s malou dcerkou v náručí běžela na policejní stanici. Oslava, která měla být radostná, se změnila v noční můru plnou výčitek, starých křivd a bolestivých tajemství. Od té chvíle se ptám sama sebe: kde končí povinnost k rodině a začíná právo chránit vlastní štěstí?
Nikdy nezapomenu na tu studenou listopadovou noc, kdy nás s bratrem chytili při krádeži jídla v supermarketu. Myslela jsem, že je náš život zničený, ale místo trestu nám policista Petr nabídl pomoc a pochopení. Jeho laskavost mi otevřela oči a navždy změnila můj pohled na svět.
Nikdy nezapomenu na ten večer, kdy můj malý syn Matýsek otevřel dveře policistům. V tu chvíli se naše životy mohly zlomit – a také zlomily. Dnes vám vyprávím, jak vypadalo naše domácí peklo a jak odvaha dítěte zachránila celou naši rodinu.
