Stála jsem v panelákové kuchyni s rukama mokrýma od nádobí a poslouchala, jak se v pokoji znovu ozvalo babiččino volání, zatímco máma dělala, že to neslyší. Dlouhé měsíce jsem žila mezi výčitkami, únavou a strachem, že když odejdu, budu za sobce, ale když zůstanu, ztratím sama sebe. Nakonec jsem musela udělat něco, co u nás doma znělo skoro jako zrada: pustit si domů pomoc a konečně začít žít i svůj vlastní život.