Ležela jsem po porodu vyčerpaná na nemocniční posteli a dívala se, jak moje tchyně komanduje sestry, jako by to dítě porodila ona. V tu chvíli se ve mně něco zlomilo, protože můj muž zase jen stál stranou a dělal, že se vlastně nic neděje. Když jsme se vrátili domů, poprvé jsem jasně řekla, že takhle už žít nebudu, i kdyby se kvůli tomu rodina rozpadla.