Už od dětství jsem cítila, že mezi mámou a tátou je cosi zlomeného, co nikdy nešlo spravit. Ale když jsem se rozhodla, že si na svou svatbu pozvu oba, přišlo takové drama, že mě to dodnes bolí. Přesto si stojím za svým – i když možná budu muset ztratit jednoho, abych neztratila samu sebe.
Můj otec se po dvaceti letech mlčení objevil u mých dveří a tvrdil, že mám povinnost ho přijmout. Musela jsem čelit bolestným vzpomínkám, hněvu své matky i vlastnímu zmatku. Toto je příběh o tom, jak jsem hledala samu sebe mezi starými křivdami, rodinnými povinnostmi a touhou být konečně svobodná.
Nikdy bych nevěřil, že můj otec, muž, kterého jsem obdivoval, jednoho dne prostě odejde. Všechno, co jsem si myslel o rodině, se rozpadlo během pár dnů. Teď hledám odpovědi a snažím se pochopit, co vlastně znamená být rodinou.
