Stála jsem v kuchyni s hrnkem kávy v ruce, když mi můj vlastní syn vmetl do tváře, že se ve svém věku nemám scházet s chlapem a myslet na sebe. Celé roky jsem žila pro rodinu, pro vnoučata, pro jejich potřeby, a najednou jsem musela obhajovat právo být ještě pořád ženou, ne jen babičkou a hospodyní. Nejtěžší nebylo začít znovu žít, ale unést bolest z toho, že moje vlastní dítě bralo moji obětavost jako samozřejmost.