Stála jsem s košíkem mezi regály v obchodě v pražském nákupním centru, úplně vyčerpaná z dluhů, hádek doma a pocitu, že se mi rozpadá život pod rukama, když jsem ji najednou uviděla. Na první pohled zářila dokonalostí, luxusem a sebejistotou, ale čím déle mluvila, tím víc jsem cítila, že se ve skutečnosti vůbec neptá na mě, jen chrání vlastní obraz bezchybného života. Ten krátký rozhovor mě donutil přijmout něco, co jsem si dlouho nechtěla připustit — že naše přátelství už dávno skončilo a že někdy je větší úleva přestat se vracet k lidem, se kterými už nemáme nic společného.