Dodnes mám před očima ten okamžik, kdy jsem přišla na hřbitov a místo hrobu svého syna viděla jen rozbitý podstavec a rozházenou hlínu. Nejdřív jsem si myslela, že to udělali nějací vandalové, ale pravda byla mnohem horší a zlomila ve mně něco, co už asi nikdy neslepím. Když jsem zjistila, že za tím stojí můj vlastní bratr a máma po mně chtěla odpuštění kvůli rodině, pochopila jsem, že některé rány se nezahojí jen proto, že jste příbuzní.