Stála jsem s igelitkou u postele své bývalé tchyně a zase jsem si říkala, jak je možné, že cizí lidi bolí víc pohled na moji péči než její vlastní samota. Doma mě za to čekaly výčitky, ticho a hádky, které bolely skoro stejně jako její bezmoc. A přesto jsem měla pocit, že právě vedle ní jsem naposledy v životě opravdu potřebná.