Stála jsem v kuchyni s telefonem v ruce a během jedné minuty se mi rozpadl svět, protože mi řekli, že moje dcera leží v kritickém stavu v nemocnici a její malý syn zůstává teď se mnou. Snažila jsem se být silná pro vnuka, který každou noc plakal po mámě, ale sama jsem se potají hroutila strachy, že ji už nikdy neuvidím. Nakonec mě nad vodou držela jen víra, modlitba a tichá naděje, díky které jsem vydržela nejhorší měsíce, než se moje dcera vrátila domů.