Stála jsem na chodbě s igelitkou plnou dárků pro vnoučata, když mi moje vlastní dcera řekla, ať už ji nikdy nekontaktuju. Od té chvíle žiju s tichem, které je horší než jakákoli hádka, a pořád si přehrávám, kde se ze strachu o ni stala kontrola, kterou už neunesla. Čím víc jsem se snažila všechno napravit, tím víc se vzdalovala, a já dnes nevím, jestli jsem ji chránila, nebo jsem ji sama ztratila.