Seděla jsem u kuchyňského stolu a poslouchala, jak mi tchyně vysvětluje, že v rodině se přece nepodepisují smlouvy, když si mají lidé věřit. V tu chvíli jsem poprvé opravdu cítila, že nejde jen o byt, ale o to, jestli mám v tomhle manželství vůbec nějakou hodnotu a ochranu. Nakonec jsme byty převedli, ale to, co se mezi námi rozbilo, už žádný katastr nespraví.
Seděla jsem u notebooku a s bušícím srdcem zjistila něco, co obrátilo naši rodinu naruby. Roky jsme žili pod tlakem tchyně, která nás ovládala domem, jenže pravda byla úplně jiná. Nakonec jsme odešli do nájmu, i když to bolelo víc, než jsem čekala.
Stála jsem v kuchyni u babičky v Brně, v ruce hrnek s vychladlým čajem, když na mě máma začala křičet, že si babičku předcházím jen kvůli domu. Snažila jsem se roky dokazovat, že ji myju, krmím a držím za ruku z lásky, ale po babiččině smrti se z každého slova stal boj o dědictví, katastr a staré křivdy. Dodnes ve mně sedí ten pocit, že jsem přišla nejen o babičku, ale i o mámu a skoro celou rodinu.
