Seděla jsem u stolu a poslouchala, jak mi zeť s ledovým klidem vysvětluje, že rodinný dům přepíšou jen na jeho matku, a ve mně se všechno sevřelo strachem o mou dceru a vnoučata. Doma pak začaly hádky, výčitky a tiché vydírání, protože na dceru tlačil nejen manžel, ale i tchyně, a já jsem ji prosila, aby nepodepisovala nic, co ji nechá bez jistoty. Nakonec přišel zlom, po kterém zeť ustoupil a dům se přepsal i na ni, ale na ten tlak a bezmoc asi nezapomenu nikdy.