Stála jsem v předsíni s bundou v ruce a dívala se, jak moje dcera zase dělá, že ji nic nebolí, i když ji tchyně právě ponížila před celou rodinou. Dlouho jsem si namlouvala, že to přejde a že manžel konečně uvidí, co se u jeho mámy děje, ale místo toho jsem sledovala, jak se moje dítě v té rodině cítí čím dál víc cizí. Nakonec jsem ho donutila vybrat si mezi pohodlným tichem a ochranou naší rodiny, jenže některé rány nezahojí ani omluva, ani nucená slušnost.