Všechno to začalo jedním telefonátem – zavolala mi maminka, že bratr rozbil moje auto, které měla u sebe. S každým dalším slovem mi docházelo, že hranice v naší rodině nikdy nebyly skutečně dané, a já začala pochybovat, jestli někomu vůbec mohu věřit. Poprvé v životě jsem se rozhodla myslet na sebe, ale celý rodinný chaos se obrátil právě proti mně.
Jmenuji se Klára a nikdy nezapomenu na ten den, kdy mi máma řekla, že už nepatřím do naší rodiny. Od té chvíle jsem se musela postavit samotě, bolesti i hledání vlastního místa ve světě. Dodnes přemýšlím, co to vlastně znamená být rodina a zda ji lze opustit i přijmout znovu.
Všechno začalo jedním prosbou mé starší sestry Lucie, která mě požádala, abych se ujala péče o našeho dědu Iva. Nejprve jsem byla plná odporu a strachu, ale postupně jsem v těch společných dnech a hodinách našla ztracenou blízkost, pochopení i odvahu. Tahle vzpomínka je o rodině, obětech i o tajné radosti, která přijde tehdy, když to člověk nejmíň čeká.
Jsem Irena a nikdy bych nevěřila, že po rozvodu s Petrem přijde něco ještě těžšího. Všechno se změnilo, když do jeho života vstoupila Lucie. Její manipulace otočily svět naruby mně i našemu synovi, a já jsem musela bojovat, abych zůstala jeho mámou v pravém slova smyslu.
