Stála jsem v panelákové předsíni, v ruce igelitku z noční směny, a poslouchala, jak ze mě tchyně dělá neschopnou matku. Dlouho jsem to dusila v sobě, protože jsem pracovala, starala se o děti a doma byla na všechno skoro sama. Pak ale přišel moment, kdy už nešlo nic hrát, a právě žena, od které jsem čekala další odsouzení, mi nakonec podala ruku.