Všechno začalo jedním prosbou mé starší sestry Lucie, která mě požádala, abych se ujala péče o našeho dědu Iva. Nejprve jsem byla plná odporu a strachu, ale postupně jsem v těch společných dnech a hodinách našla ztracenou blízkost, pochopení i odvahu. Tahle vzpomínka je o rodině, obětech i o tajné radosti, která přijde tehdy, když to člověk nejmíň čeká.